Nejprve jsme pluli ve dvou z Malty zpět na Sicílii. Pak přiletěli kluci s našima a s nimi jsme se přeplavili až na sever Sardínie se několikadenní zastávkou na Liparských ostrovech.
Od naší návštěvy na Maltě uplynuly skoro 3 týdny. To je ale zážitků a věcí, které se od té doby odehrály. Tak tedy základní data o této části plavby jsou:
Datum: 14.7.-27.7.2012
Uplutá vzdálenost: 618NM
Trasa: Valleta-Comino-Siracusa-Catanie-Taormina-Vulcano-Stromboli-Salina-Olbia
Na motor 99,7 hodin.
Trasa zaznamená ploterem.
Posádka:
Petr a Pája
Jonáš a Sam
Menclíkovi
Ve Valletě jsme se rozloučili s posádkou a pak už jen ve dvou jsme se vydali z Malty zpět na Sicílii, kde jsme měli vyzvednout v Catánii kluky a naše. Plavbu ve dvou si vždycky hrozně užíváme. Z Vallety jsme se přesunuli na noc do modré laguny na ostrově Comino.
Asi hodinu po zakotvení se romantická zátoka proměnila ve stodolní, protože tam doplulo asi 5 discolodí. Na každé hrála jiná hudba, ale zato hlasitě. Byla sobota, takže party běžely naplno.
Ráno jsme vypluli směrem na Sicílii. Pluli jsme částečně na motor a pak se rozfoukalo, takže jsme si užívali plavbu na zadoboční vítr. Když jsme se blížili k Sicílii, tak už byly velké vlny foukalo 25. Myslel jsem, že vítr zeslábne, až se schováme za Sicílii, ale opak byl pravdou. foukalo už 30 v nárazech 35, když jsme refovali hlavní plachtu. Loď jela už 10kt a kormodlování bylo jen težko zvladatelné. Zvládli jsme to bez ztrát a dále jsme pluli už jen na 3 ref. Vítr stále zesiloval a vlny větší a větší. Byli jsme rádi, když jsme večer zakotvili v Syrakusách.
Do Catanie to bylo jen asi 30nm. Ale plavba proti větru a vlnám byla úmorná. Museli jsme zase motorovat a kymáceli jsme se jako nudle v bandasce. Navečer jsme se vyvázali v maríně NIC di Catania. Marína byla skromná svým zázemím, ale byli jsme rádi, že stojíme.
Druhý den ráno přiletěli naši s klukama. Už jsem se na ně těšil. Dorazili taxíkem z letiště as v 7 ráno. Přivítali jsme je a i s klukama jsme vyrazili nakoupit na trh. Byl to největší trh na kterém jsem do té doby byl. Ovoce, zelenina, ryby, maso, sýry ….. prostě všechno. Hluční prodejci vykřikovali. Byl to zážitek, oba máme nakupování na trzích moc rádi.
Z Catánie do Taormíny jsme vyrazili po obědě. 10nm bylo zase hrozné trápení proti větru, vlnám a proudu ….. Na noc jsme zůstali pod taormínou na bójce. Podnikavý anglán, který bydlel na jedné vyvázané lodi chtěl 55 EUR za noc, plus 20 za cestu na pevninu. Taormína je na útesu nad zátokou, takže jsme tam museli jet autobusem. Popravdě tolik oslavovaná Taormína nás příliš nenatchla. Na hlavních ulicích drahé globální konfekční značky …. všude jen turisti.
Taormínu jsme oputili brzo ráno a vydali se do Messinské úžiny směrem na Lipary. V Messině jsme viděli obávané vodní víry, zažili nárazovitý vítr měnící sílu, ale i směr. Nahozený vlasec nám přetrhl trajekt, který projel úplně těsně za námi. Pak jsme ale potkali úžasnou plachetnici Maltese Falcon, která křižuje všechna světová moře a oceány. Potom jsme viděli lodě s vysokými nástavbami, které loví spící mečouny, spící na hladině.
Na ostrov Vulcano jsme dorazili když zapadalo sluníčko. Rozhodli jsme se, že si odpočineme a zůstaneme v malebné zátoce 2 dny. Koupání bylo skvělé. Dokonce jsme se šli potápět. To byl tedy krásný zážitek Obeplouvali jsme podmořskou horu kolem dokola. Všude rybičky, murény i větší dorády. Krásné potápění.
Po dvou dnech jsme stále nespěchali, popojeli jsme jen vedle k ostrovu Lipary a na noc zůstali v pemzové zátoce kousek od stejnojmenného městečka.
Další den jsme na motor přepluli 28nm k ostrovu Stromboli. Tady na nás čekala výprava na 1000m vysoký aktivní vulkán. S jeho vrcholu jsou vidět sopouchy, které každou chvíli vyprsknou žhavou lávu do výšky 50-70m. Výstup i sestup jsou poněkud náročné. Odměnou je ale úžasná podívaná na aktivní vulkán. Výstup jsme zvládli i s klukama. Praní tenisek nás teprve čeká.
Ze Stromboli jsme pluli klidným mořem, opět na motor přes ostrov Panarea na Salinu. Tady jsme dotankovali vodu a zakotvili před nevlídnou Marínou. Začalo se zatahovat. Část posádky se vydala do restaurace Porto Belo na Michelinského tuňáka a já s Jonášem kvůli zhoršujícímu se počasí a přibývajícím lodím, které nás nešikovným kotvením soustavně ohrožovali museli zůstat hlídat loď. Jony se o mě vzorně postaral, udělal mi večeři, odvezl a potom i přivezl posádku.
Noc nebyla tak klidná, jak bychom si před 2,5 denní přeplavbou byli přáli. Prošlo několik bouřek, vítr vždycky zesílil, velmi hustě pršelo, blesky švihaly jeden za druhým. Ráno byla poslední bouřka, tak jsme odplutí odložili až na 9 hodinu, kdy poslední bouřka přešla. Vyrazili jsme podle plánu.
Foukal příznivý vítr, takže na plné plachty kupředu. Brzy se začaly budovat vlny. Postupně byly největší, které jsme pluly. Byly ale táhlé, takže plavba nebyla náročná, zvládal to i autopilot. Večer ale vítr zeslábl a my jsme museli nastartovat opět motor. Jenže vlny byly stále velké i když vítr už skoro nefoukal. To je tedy frustrující, to vám povím. A to jsme stále mohli nastartovat motor a plout. Všichni byli zelení. Jediný, kdo nakonec krmil ryby jsem byl ale já. Vařil jsem totiž oběd …. Celý den jsme kličkovali mezi bouřkami a byli jsme úspěšní. Radar je v tomto ohledu fakt super pomocník. Bouřka je tam krásně vidět, takže člověk vidí kam se má uhnout.
Přes noc se postupně moře začalo uklidňovat, pořád jsme motorovali, až asi na dvě tři hodiny, kdy jsme mohli jet na plachty. Budu muset to plutí nějak přehodnotit. Prostě poplujeme, kam nám to vítr dovolí. Takhle tady ve Středozemí člověk spíš dělá motorák, než plachetnici.
Vrátím se ještě ale k večeru. celou cestu jsme měli nahozeno a potom, co jsme přišli o několik návnad a zničili prut, tak jsem už jen ze setrvačnosti nahodil …. a během půl minuty jsme měli na prutu tuňáčka. Krásného a jak se ukázalo později i dobrého. Měli jsme z něj večeři, druhý den fantastickou polévku a ještě jednou sadu steaků k večeři. Mňam. Druhý den byly steaky lepší než ty úplně čerstvé. Bylo to super, jen se mi v noci pořád zdálo, jak na mě ta nádherná ryba kouká. Ale byl to dárek od z moře a dárky se neodmítají.
Na motor jsme dopluli až asi 10 mil pod Olbii do krásné zátoky. Všichni byli rádi, že mají přeplavbu za sebou. A vlastně já také. Máme tady na lodi nějaké drobné závady, tak je zkusím na dálku vyřešit, snad se to podaří.
Včera jsme přenocovali u starého nákladního mola společně s mnoha dalšími jachtami. Večer jsme byli ve městě. Dnes jsme se po koupačce přesunuli do maríny Olbia. Omyjeme loď, dotankujeme vodu, naftu, vypereme. Zítra vyprovodíme naše na letiště a přesuneme se zpátky na staré molo, protože tady je to strašně drahé.
Posádka Perly.