Chceme vám popřát všechno nejlepší v roce 2014 . Slavení Vánoc a Nového roku v létě jižní polokoule je vskutku prapodivné. Musím se přiznat, že mi ty naše vánoce doma chybí. Člověk musí cestovat a poznávat jinosti, aby ty věci, co má doma vůbec viděl a vážil si jich. To je notoricky známé. Tedy stále tvrdím, že v Číně vyrobení Satna Clausové vyskakující z výloh po celém světě mě děsí, ale chybí mi blízcí, voňavý stromeček, salát s kaprem, cukroví, zasněžená krajina a půlnoční mše.
Co říct, když se podívám na ten cestovní uplynulý rok 2013. 24.12.2012 jsme vyplouvali z Kanárských ostrovů, přepluli jsme Atlantický oceán, pak se Panamským průplavem dostali do Tichého oceánu a teď jsme už na jeho západní straně, docela blízko Indického oceánu. Rok 2013 byl pro nás objevitelský, trochu hektický, pestrý a krásný.
Nevím, jestli se to samé dá říct i o dění v naší vlasti. Myslím, že jsem docela rád, že tu politickou apokalypsu můžeme sledovat z veliké dálky i tak je to smutný pohled. Po obeplutí poloviny zeměkoule to již teď vypadá, že mohu potvrdit, že svět je kulatý, rozmanitý, přesto je jeden a je stále krásný a všude najdete hodné lidi a hezkou krajinu. Protože je ten svět jeden, tak je křehký a my, lidé, jsme z pohledu krátkodobého jedinou skutečnou hrozbou pro jeho budoucnost. Zdá se, že jsme ale také jediní, kdo může vědomě na našem malém ostrově v nekonečných pustinách vesmíru hospodařit a postarat se, aby nám ještě dlouhou dobu bylo dobře, skoro jako nyní. Jsme tedy nejen jedinou hrozbou, ale také jedinou nadějí a to je velká odpovědnost – za budoucnost, jak ve smyslu odpovědnosti za svůj vlastní život, tak odpovědnosti za Zemi a lidstvo.
Asi vás nepřekvapí, když jsme po víc jak roce poznávání dalekých krajin, cizích kultur a roztodivných společenství objevili, co jsme tušili na začátku – všude jsou lidé dobří a špatní, pracovití a líní, chytří a hloupí. Dobře se mají ti co kradou a ti co usilovně pracují, šťastní se mi zdají jen ti druzí, ti co pracují.
Kromě lidí, historie a rozdílných kultur jsme během naší cesty obdivovali přírodu. Plujeme na lodi, takže to byl především život v oceánu, který nás zcela uchvátil, i když samozřejmě ne jen ten. V přírodě a oceánu zvlášť je pestrost synonymem krásy. Takových forem života. Mohli jsme sledovat proměnu od Středozemního moře až sem po Bariérový útes. Viděli jsme tolik různých živočichů i rostlin, že se nám o tom dopředu ani nesnilo. Naše PF je letos právě o rozmanitosti, rozličnosti, jinakosti, jak chcete. Zdá se mi, že to je právě jedna z největších krás našeho světa, to co dělá svět, krajinu a i nás krásnými, co nás propojuje a činí svět jednou duší.
Přejeme Vám tedy pestrý, krásný a úspěšný rok 2014!
Za posádku České zaoceánské plachetnice PERLA ALBA,
její kapitán Petr
PS: Zéva Obrovská, Tridacna Giga je největším žijícím mlžem. Dorůstá až 1,2m a váhy až 200kg. Ty na fotce byly přes 30cm, některé i přes 50 cm velké a všechny v laguně North Minerva Reefu. Pozorovali jsme je ale v celém tropickém Tichém oceánu. Nejvíce jich bylo v lagunách neobydlených nebo málo obydlených atolů. Nejčastěji byly zarostlé v útesech a někdy jen přirostlé na dně. Zéva Obrovská je zajímavá tím, že žádní dva jedinci nemají stejné zbarvení. I pře neskutečnou rozmanitost barev a vzorů i tvarů je to stále jeden a stejný druh. Tady v západním Tichomoří je stadartní součástí jídelníčku a je hojně rozšířená i když už zdaleka nedosahuje metrových rozměrů. Celkově však Tridacna patří mezi kriticky ohrožené druhy, mnohde zcela vymizela. O mušlích, škeblích a podobných se říká, že jsou to motýli moří a oceánů, to se mi líbí.