V době psaní tohoto příspěvku jsme u ostrova Raiatea, který byl kulturním, duchovním a náboženským centrem historické Polynésie. Ne jenom té části, která dnes patří Francii, ale celého Polynézského trojúhelníku (Hawai, Nový Zéland, Velikonoční ostrov). Za námi je plavba Markézským, Tuamotským a Společenským souostrovým …..
… a před námi jsou Cookovy ostrovy, Tonga a obávaná plavba na Nový Zéland. Z Galapág jsme vyplouvali v polovině května a já nemohu věřit, že už je září. To je neskutečné. Na jednu stranu mi to přijde včera a na druhou jako roky a roky zážitků, co jsme od té doby měli.
No ano, jen s vypětím všech sil v tom náporu endirfínů ještě píši blog. Je to teď společně s fotkami hlavní zdroj informací o plavbě. Ale nechci ošidit ani techničtěji orientované a tak dále najdete data z ploteru o naší plavbě.
Když jsme vypluli z Galapág, tak jsme byli připraveni na dlouhou cestu, říkali jsme si, 6 týdnů … nakonec jsme dopluli za krásných 21 dní. Plavba Tichým oceánem prověřila i Perlu a neobešlo se to bez komplikací. První část plavby byla velmi rychlá, letěli jsme na boční vítr jako střela. Jenže přesně v polovině trasy jsme zjistili, že máme uvolněné uložení kormidla a zbytek cesty jsem jen stále slyšel buch, buch s každou vlnou. 500 NM od Markézů nám navíc prasklo navíjení naší nejpoužívanější plachty, takže jsme doplouvali ještě pomaleji. Ale 3 dny před tím, než jsme v zátoce Hanavave spustili kotvu, byla cítit země. Byla cítit ve vzduchu a o tři dny později se v prvních ranních paprscích objevila zelená silueta Fatu Hiva …
Trochu jsme se tam zasekli a každopádně se do tohoto ostrova a jeho obyvatel zamilovali. Hlavní ostrov Markéz Nuku Hiva byl také krásný a hlavně tam za námi přiletěli kluci. Přivezli nám hromadu náhradních dílů, takže jsme Perlu dali zase do přijatelného stavu a pokračovali na Tuamoty. Tichý oceán nám ukázal, že je jen na něm, kdy a kam poplujeme, takže jsme díky 3 týdnům velmi silných pasátů zůstali uvězněni na atolu Rangiroa. Využili jsme ale situace jak se dalo. Potápěli jsme se, byli na odlehlých jižních ostrůvcích, rybařili jsme. Po téměř třech týdnech jsme přepluli na Tahiti.
Sem za námi připlula Vlasta a tři týdny, kdy tady byla jen překypovaly zážitky. Šnorchlování s keporkaky, krmení trnuch (rejnoků), potápění a šnorchlování se žraloky na denním pořádku, čistící stanice překrásných mant … to je jen zlomek toho, co nám ukázal oceán. Na souši jsme viděli archeologická naleziště, hlavní město Papeete, perlové, krevetové a vanilkové farmy a potkali řadu zajímavých lidí. Navštívili jsme kromě Tahiti ostrovy Moorea, Huahini, Bora Bora, Tahaa a nyní jsme na Raiatea.
Vlasta a děti před pár dny odletěli. Nás teď čeká oprava kormidla a pak poplujeme dále. Je to vlastně symbolické, kde jinde bychom si měli nechat kormidlo opravit, než tady, na Raiatea. Z nedalekého Taputapuatea vypravovali polynésané své objevné výpravy do oceánie a scházeli se tady z celé Polynésie. Před 1500 lety byli schopni doplout z Nové Zélandu sem a zase zpět. Raiatea se pak stala skutečným náboženským a kulturním cetrem a také centrem vzdělání. Dodnes námořníci přicházejí na Tento ostrov aby získali dávný polynéský cit pro navigaci a smysl pro směr. Taputapuatea dodnes vzbuzuje respekt a když zavřete oči a utišíte mysl, tak uslyšíte bubny dávných slavností, zároveň děsivých a krásných.
No tak pojďme k těm technikáliím naší plavby. Když se proklikáte blogem, tak tam najdete podrobněji, co jsme všechno zažili.
Plavba z Galapág na Markézy
Datum: 14.5. -4.6.2013
Uplutá vzdálenost: cca 3000NM
Trasa: Santa Cruz – Fatu Hiva
Na motor cca 90 hodin.
Trasa zaznamená ploterem bude doplněna později.
Posádka:
Petr a Pája
Wolfgang (větrné kormidlo)
Plavba z Markéz na Raiatea
Datum: 5.6. – 9.9.2013
Uplutá vzdálenost: cca 1500NM
Trasa: Fatu Hiva – Tauhata – Nuku Hiva – Rangiroa – Tahiti – Moorea – Huahini – Bora Bora – Tahaa – Raiatea
Na motor cca 120 hodin.
Trasa zaznamená ploterem bude doplněna později.
Posádka:
Petr a Pája
Jony (větší část plavby)
Sam (větší část plavby)
Vlasta (část plavby)
Wolfgang (větrné kormidlo)